Genius loci
Genius loci, duch místa. Jaká vlastně je, čím je charakteristická a čím je zvláštní atmosféra kraje pod Zvičinou? Tohoto malého koutu země české pod horami.
Krajina podkrkonoší to je samý pahorek, všelijaká vyvýšenina a kopeček. Ovšem některé kopečky jsou o trochu vyšší a mohutnější než ty ostatní a vlastně jsou to již takové malé hory. Patří mezi ně například Kozákov se svými polodrahokamy, Tábor, Kumburk a také Zvičina. Vystoupejme tedy spolu na vrchol hory a pohleďme vůkol do kraje. Na východ obzor lemují hory Orlické, na sever pak o poznání bližší Krkonoše. Ty se zdají skoro na dosah. Na západ jsou zřetelné pahorky českého ráje, a o kus dál pahorky kraje Máchova. No a snad někde tam v mlžném oparu lze pak tušit stověžatou matku měst. Směrem na jih se kopečky jakoby ztrácí v nivních lukách polabí.
Kouzlo malebné krajiny podkrkonoší s množstvím zalesněných pahorků, potůčků tekoucích do údolí, kostelíkem snad v každé vsi a božími muky na všech cestách mezi poli. Krajina opředená legendami a pověstmi, často z dob dávno minulých, kdy lidé ještě věřili v pohanské bohy, dosud nezkrocené síly přírody a magii tajemných míst. Krajina do níž se zapsali ruce a myšlenky generací které zde žili své každodenní životy. Ruce a myšlenky těch kteří zde naslouchali šeptání múzy. Těch kteří jsou s tímto krajem spojeni poutem nejsilnějším. Poutem citu který zažehl jiskru a rozhořel plamen v srdci. A tak stali se navždy součástí její duše.
Jak to jen popsat, abych vystihl co nejlépe charakter tohoto kraje? Pomozte mi prosím, Vy kteří jste zde našli inspiraci, Vy kteří jste se stali nesmrtelnými svým životem a svým dílem. Pomozte mi popsat tato místa, tuto krajinu. Krajinu tajuplných skrýší s legendou o chodbách a pokladech podzemí. Krajinu jejímž odrazem jsou znělé verše mystických balad Karla Jaromíra Erbena, nejspanilejšího z českých básníků. Místa kde našel útočiště Jan Ámos Komenský po právu nazývaný učitelem národů. Kraj Aloise Jiráska, Boženy Němcové, K. V. Raise, rukopisů Václava Hanky, kraj baroka Matyáše Brauna, ale i kraj chudých tkalců, rolníků na polích a zručných řemeslníků. Kraj plný záhad a tajemství, ale i poznání a pochopení.
Ve starořecké mytologii byl Genius loci malým bůžkem, ochráncem a patronem místa, krajiny. Dnes již sice na silnici koňské povozy nepotkáváme, parní stroj nahradila elektřina a romantické chaloupky často vystřídaly moderní domy. Nejen města, ale i ty nejmenší vesničky jsou protkány žilami potrubí a cévami kabelů v nihž tepe život našeho věku. Avšak i dnes lze stále najít tichá místa i malebná zákoutí, kde čas jako by se zastavil. A právě zde se s ním můžete setkat, s patronem, ochráncem a průvodcem touto krajinou. Stačí se jen pozorně dívat a naslouchat jeho vyprávění.
Duch kraje vzešel z minulosti s poselstvím do dní dnešních i těch budoucích. Avšak nepřináší pouze osamocené dějinné poselství které formovalo tvář krajiny, ale přináší spolu s tisíci emocí, myšlenek a slov i poselství její duše. To v tiché písni tajemnou melodií rezonuje každičkým lístečkem staletých stromů, každým skaliskem, potůčkem, potokem i řekou, v lánech zlátnoucího obilí, ale i v zahradách lidských obydlí, ve švitoření ptáků, bzukotu včel a také v nás. V nás co jej cítíme všude, všude kolem.